Zemětřesení a další pohromy v proroctví Yorkshirské Sibyly

V souvislosti s ničivým zemětřesením na Haity jsem si vzpomněl na jedno z nejzáhadnějších proroctví, které pochází od Uršuly Sontheilové, známé též jako Matka Shiptonová - Yorkshirská Sibyla, jež se narodila za bouřky v jeskyni v anglickém Severním Yorkshiru roku 1488. První z jejich proroctví byla knižně publikována v roce 1641 a dodnes šokují svou přesností celý svět. Mnohé z jejich předpovědí se již naplnily a některé se zřejmě právě naplňují.

Když se mi poprvé dostala do rukou část proroctví Matky Sontheilové, kde se s největší pravděpodobností hovoří o naší době, měl jsem za to, že se musí jednat o podvrh. Vykreslení naší doby, včetně moderních vynálezů, bylo až příliš přesné, než aby mohlo být 500 let staré. Přesvědčivý důkaz o možném podvrhu se mi však nalézt nepodařilo. Řekl jsem si, že se proroctvím začnu zabývat znovu, až se naplní verš o "žlutém muži a mocném medvědu". Uběhlo něco přes deset let a stalo se: Čína uzavřela s Ruskem úzký hospodářsko-politický pakt.  Dobře, ale co předpověď příchodu "ohnivého draka"? Má jít snad o blížící se asteroid Apophis nebo nějakou neznámou kometu? Jejich dráhy přece dnes dokážeme přesně vypočítat a o blížícím se nebezpečí bychom museli již nutně vědět, nebo snad ne? V tomto směru mě dost zarazila aktuálně zveřejněná informace o destabilizujícím se Oortově mračně, které díky výkyvům slunečního záření ve stále častějším počtu vystřeluje do nitra naší Sluneční soustavy nové komety. Oortovo mračno se nachází na periferii našeho planetárního systému a je jakýmsi semeništěm těchto vesmírných těles. Přestože proroctví Matky Shipton nezní úplně optimisticky a zemětřesení, sopečných erupcí a jiných pohrom může být podle něj ještě více, určitě stojí následující řádky alespoň za přečtení. Překlad veršů ponechávám zatím bez dalšího komentáře, celou část proroctví naleznete v knize: "Kdy přijde kometa", Tom Kay, Knižní klub, Praha 1998, případně se k němu můžeme ještě vrátit, bude-li zájem.

Lidská myšlenka poletí kolem světa
tak rychle, jak rychlý je mžik oka.
Voda vykonávat bude zázraky samé.
Jak podivné, a přece se tak stane.
Pyšný muž pojede skrz hory vztyčené
aniž kůň nebo mezek ponese jeho řiť.
Kráčet bude i pod hladinou vody zvlněné
tam jezdit, spát a dokonce i hovořit.
Ve vzduchu budete smět člověka popatřit
v bílé i černé, a dokonce i zelené.
Veliký člověk zjeví se, pak zase odejde,
tak praví moje předpověď, a tak bude.
I kov bude po vodě plout
tak snadno jako dřevěná loď.
Zlato se zjeví v potocích i kamení
V zemi, o níž nemáme ještě tušení.
Potom Anglie Žida začne uctívat.
Zdá se to podivné, a přece je to tak.
Žid, který jednou v pohrdání uvržen,
však jako křesťan bude narozen.
Dům ze skla k nebesům se zvedá
v Anglii. Však běda, běda,
smršť války následuje tuto práci.
Tam v potu dřou se pohané a Turci.
Obě strany ponořeny budou v lité boje
v úsilí vzájemném, o bezživotí svoje.
Severu zdaří se, aby Jih byl rozštěpen
a orel bude hnízdit ve lví tlamě jen.
Pak kontribuce, krev a nelítostný boj,
svou cestu ke dveřím si naleznou.
Přijde rok tisíc děvět set a dvacet šest,
zděné domy budou svítit slámou a poleny.
Na ně se chystá plánované války pěst
a oheň s mečem smýčí po zemi.
Dunící obludy člověkem osedlané
ve zdání hltat budou sklizně zelený luh.
Jako pro ptáka dnes, létání bude snadné,
pryč bude kůň a pryč bude i pluh.
V ty báječně dny dosud tolik vzdálené,
ženy se začnou chovat jako šílené,
oblékat se jako muži, nosit kalhoty,
ostříhají si vlas a zmizí i copy,
osedlají si koně obkroč, bez studu.
Způsob, jímž dnešní čarodějky hoví pometlu.
Když obrazy se budou hýbat jako živé,
když lodě plout budou pod mořem jak ryby čilé,
když člověk vzletí jako pták a skříží oblohu,
pak polovina světa krví zbrocená umírá.
A žlutý muž nabude strašné síly,
díky mocnému medvědu, s nímž lože sdílí.
Těch mocných tyranií také zvadne květ,
nepodaří se jim ve dví rozdělit svět.
Však z jejich skutků chlebu hrozících,
zimnice zanechá tu mnoho mlčících.
Léku nenajdou žádného doktoři učení,
na tuhle nemoc horší malomocenství.
Budou k vidění i ještě větší znamení,
nablízku člověka pozdějších staletí.
Tři spící hory náhle procitnou,
bahnem, ledem a smrtí vydechnou.
Pak v jeden ráz město za městem země pohltí,
v zemích, o nichž já ještě nevím, těchto dní.
Pro všecky, kdož to století prožili,
přijde čas, kdy údy třesou běsi zavilí.
Prchnou do doupat skrytu, kde hory strmí.
Do bažin a lesů skrytu v hradbu trní.
Rozpoutají se vichřice a moře bude řvát,
až Gabriel bude nad mořem i zemí stát.
Pak zaduje ve svůj zázračný roh,
stará slova skonají a nový přijde rod.
To bude znamení všem vidoucím,
buďte si jisti, to přihodí se všem dosud živoucím,
naráz odumře láska a manželství vymizí,
ubude národů a nevinnost všem bude cizí.
Ženy pečovat budou o kočky a plémě psí,
zatímco muži žít jak kanci divocí.
Pak ohnivý Drak projde oblohou,
šetkrát, než konec potká Zemi ubohou.
Lidstvo se zachvěje a strachy ševelí,
pro heroldů šest tohoto proroctví.
A až zase zmizí ohnivý ohon Draka,
člověk to pustí z hlavy, směje se a dál si stejně kdáká,
příliš pozdě, příliš pozdě zjistí, že má to, co chtěl,
tím, že žil jako dřív, osudu svému neušel.