Brána do jiné dimenze na hradě Trosky

Hrad Trosky se nachází jihovýchodně od Turnova a jeho dvě věže - menší zavalitější Baba a vyšší „nepřístupná" Panna tvoří neodmyslitelnou dominantu celého Českého ráje. Hradní věže byly postaveny na strmé čedičové skále, tzv. dvojitém sopouchu, který je z geologického hlediska světovým unikátem. Tento zajímavý útvar vznikl v době, kdy byla česká pánev zaplavená mělkým křídovým mořem, na jehož dně se usazovala silná vrstva písečných sedimentů. Po opadnutí mořských vod vystoupila na povrch během hojné sopečné činnosti roztavená čedičová láva, která vytvořila nejen řadu monumentálních sopouchů, ale  také spletitou síť podzemních prostor v měkkém pískovcovém podloží.  

Keltové a brána do jiných světů

V mladší době bronzové, z které pochází nejstarší objevené artefakty, bylo toto strategické místo středem rozsáhlé opevněné plošiny. Zlomky keltské keramiky nalezené po okolí dokazují, že zde žili a působili také Keltové. Ve středu opevněného území, čítajícího přibližně 180 ha, však žádné pozůstatky po keltské civilizaci nalezeny nebyly. Tato skutečnost vede k odvážné domněnce, že prostor, kde dnes stojí hrad Trosky, sloužil výhradně k magicko-náboženským obřadům. Do této „posvátné zóny" mohli vstupovat jen druidové a zasvěcenci, kteří zde mimo jiné mohli navazovat kontakt s jinými světy. Keltové totiž pevně věřili,  že za pomoci zvláštních vstupních bran  je možné překonat hranici mezi naším hmotným světem a zásvětím. Takovým průchodem do jiných dimenzí bývaly nejčastěji různé zvláštní přírodní útvary, výrazné kopce a pohorky, jako je tomu právě v případě Trosek.

Díra do pekla

S výstavbou hradu započal kolem roku 1380 místní statkář Čeněk z Vartemberka. Od počátku však stavbu provázela řada neštěstí a podivných událostí, které byly spojovány s 600 m hlubokou rozsedlinou na jižním svahu mezi hradními věžemi, nazývanou „díra do pekla". Podle pověstí z průrvy každou noc vylézaly pekelné bytosti, které rušil hluk ze stavby. Strhávaly lešení kolem vyrůstajících hradeb a všemožně se snažily stavbu Trosek zmařit. Nově vybudované zdi se sesouvaly, koně navážející kámen si často zlámali nohu, dělníkům vápno vypálilo oči a někteří se dokonce zabili pádem ze skály. Nejvíce však  pekelníky rozčílilo, když přizvaný proutkař kromě pramene vody objevil také jimi obývané rozsáhlé podzemní prostory pod hradem. Stavitel hradu nechal prosekat podzemní pukliny a jeskyně, aby takto vytvořená chodba v případě obležení sloužila k tajnému zásobování či úniku z hradu. Přístup do podzemní chodby a sklepů uzavíraly náhodným zvědavcům těžké, železem pobité dveře. Pokud se přesto někteří odvážlivci do podzemních chodeb dostali, brzy je odradilo tajemné hučení a podivné zvuky, hluboká jezírka, mohutné bloky balvanů a vysoké stěny skalních trhlin ztrácející se v temnu, kam nedosáhla ani záře pochodní.

V podzemí  

Tajemné podzemí Trosek přitahovalo pozornost amatérských badatelů a dobrodruhů již od 18. století. Jeden z možných vstupů byl až donedávna přístupný v nedalekém skalním městě. Sám jsem labyrintem chodeb pronikl až do jižní části podzemních prostor, které směřují přímo pod hrad. Chodba však byla na konci zavalena pískem, takže jsem v průzkumu nemohl pokračovat. Na několika místech je možné spatřit varovné nápisy, psané dokonce i švabachem: „3 dni sme blaudily, Twa smrt gestli deš dál".  Roku 1859 se čtyři studenti ze Sobotky  po několika dnech usilovné práce prokopali úzkou, asi 100 m dlouhou chodbou do velké jeskyně, která byla dle jejich slov prostorná jako Malé náměstí v Jičíně. Vzduch byl čistý a chladný, dno rovné, písčité a vlhké. Na něm leželo několik balvanů různé velikosti, které se patrně utrhly ze stropu.  Některé velké balvany visely ještě u stropu, což činilo pobyt v jeskyni velmi nebezpečným. Vpravo od vchodu ústila šikmá, široká chodba, jež vedla do jakéhosi hlubokého sklepa. Dalšímu postupu touto chodbou však studentům zabránil obrovský pískový balvan, na kterém bylo černou olejovou barvou napsáno: „Ani krok dále, sice tvoje smrt". Dle dochovaných místních zpráv se však někteří odvážlivci dostali až za onen vysoký balvan a dorazili k malému jezírku, z něhož vytékal slabý potůček.

Loupežníci a ukrytý poklad

Čeněk z Vartemberka se náročnou, neustálými komplikacemi provázenou stavbou velmi zadlužuje a brzy po dokončení stavby umírá. Ještě před tím je však nucen hrad prodat svému největšímu věřiteli králi Václavu IV., od kterého Trosky získává v roce 1398 Ota z Bergova. Po něm hrad dědí jeho syn Ota mladší, přívrženec Zikmunda Lucemburského a Trosky se tak stávají opěrným bodem katolíků v boji proti husitům. V  roce 1438 se hrad stává znenadání kořistí dvou obávaných loupeživých rytířů - Kryštofa Šofa z Helfenburka a jeho druha Švejkara. Roku 1440 oblehly Trosky a nedaleký Valdštejn, kde se rovněž skrývala cháska rytířů Šofa a Švejkara, spojené královské landfrídy. Valdštejn byl dobyt rychle, ale Trosky odolaly obléhání úspěšně celé tři roky. V roce 1444 se na hrad vrací Ota mladší a přiváží s sebou i poklad uloupený v klášteře v Opatovicích nad Labem. Kam tato cenná kořist zmizela není známo, možná zůstává dodnes ukryta někde v nepřístupném hradním podzemí. Stejně tak zde může být uschována i část z lupů loupeživých rytířů Šofa a Švejkara. V roce 1455 syn Oty z Bergova - Jan prodal Trosky pánovi sousedního hradu Kost - Janu Zajíci z Hazmburka. Pro hrad Trosky to však v podstatě znamenalo konec jeho poměrně krátké existence, neboť roku 1469 byly Trosky dobyty královským vojskem a hrad se stává už jen střediskem hospodářské správy a postupně se mění v opuštěnou zříceninu. Teprve pozdní romantismus 19. století znovu objevuje tajemnou krásu tohoto místa.